Prostor pro myšlenky

29. dubna 2015 v 21:35 | So3ra^^ |  Uvahy
Tenhle článek obsahuje :
plavecké metafory
Smutnou náladu
Cestu ke světlu

Písmena se vznáší nad papírem , snaží se spojit a stát se něčím neobyčejným..

Whats up bitches?

Jak se neustále ženeme za něčím novým, tak nejsme schopní se zastavit a vzpomínat jaké byli naše začátky. Naše první krůčky, slova , nástup do první třídy, čtení, psaní, počítání, jízda na kole a plavání. Je legrační že zmiňují právě plavání, jelikož plavání miluji a je to pro mě ta chvíle, kdy můžu vypnout a soustředit se na to ticho kolem sebe. Ale ne vždy bylo pro mě plavání odpočinkovou záležitostí. Představte si, že neumíte plavat a někdo vás hodí do hluboké vody, je jasné, že půd sebezáchovy je silný a budete kopat rukama a nohama, aby jste se udrželi. Vyrovnávání se, ze špatnými událostmi docela plavání připomíná....

Život je plný nádherných a úžasných věcí, vzpomínek u kterých si přejeme aby trvaly navždy. Naopak je i plný strastí a překážek. Za tu dobu co jsem tady,jsem si podle svých postřehů sedmnáctiletého dítěte ( Ano stále se ještě beru za dítě) stačila všimnout jak to tady chodí. Když jste zamilovaní svět je nádherný, cítíte se nad věcí. Naprosto nic vás netíží. Nejhorší je, když je láska to, co vás jediné drží nad vodou. Potom když vám ta osoba ublíží a opustí vás, odebere vám tím záchranný kruh a vy se začínáte topit. Když víte že to svámi jde ke dnu, tak rozhazujete rukama, kopete nohama hlavně aby jste byli stále na hladině, i když je to prohraný boj. Prožíváte milion pocitů najednou a nedá se jich zbavit. Nedá se zbavit té kotvy, která vám byla přidělena aby jste jí vláčeli po zbytek vašeho života. Nakonec to vzdáváte noříte so hlouběji a hlouběji do vody. Ruce vám sahají po slunečním svitu který už nikdy neuvidíte.Vaše síly jsou konce , dochází vám dech.. Když se vám dostane prostor k myšlenkám, uvědomíte si, že tenhle pád vody patří mezi překážky které vám život dává proto aby z nás byli silní bojovníci a pro vítěze tady je odměna. K životu patří zlomené srdce, rozbitá kolena a krvácející se duše. Když tohle nebudeme prožívat, budeme jen nezkušené děti které nevědí jaký svět doopravdy je. Odrážím se ode dna a čekám až zase někdy uvidím sluneční svit, úžívám si každou chvíli k cestě na výsluní. Musím bojovat sama pro sebe. Musím bojovat a nechat jí jít...

Peace out and ROCK ON bitches!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 30. dubna 2015 v 17:13 | Reagovat

Tak to si napísala úplne super! Nikdy ma nenapadlo prirovnať život k plávaniu, ale ked teraz čítam tvoje riadky, máš pravdu, je to tak, hlavne ked prežívame nejaké zlé veci a máme pocit, že sa topíme.
Ako hovorím, dokonalé napísané! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama