Teen Idle I

22. března 2015 v 21:50 | So3ra^^ |  Povídky
Každá dívka má svůj vzor a její sen je, aby její pravé já odvál vítr a její nové já bylo přetvořeno podle toho jaká chce být sama. Postava, vlasy, obličej, charakter nic nesmí zůstat tak jak to je doposud. Žijeme ve světě plastových bárbín, kde je faleš na dením pořádku. A proč vlastně? Copak se bojíme ukázat svou pravou tvář? Máme zapotřebí nosit masky a chovat se tak, jak je žádáno aby jste se chovali? Jako dílek do skládačky společnosti. Teď asi říkáte, že já jsem ta která vybočuje z řady a poučuje lidi o svých chybách. Pravda je taková že patřím mezi ně, mezi pózery, kteří své pravé já ještě ani nenašly. Co jsem se přestala bavit se svou nejlepší kamarádkou Crystal, jsem nasadila ledovou masku a začala jsem být dívkou kterou všichni chtěli abych byla. Dříve jsem nebyla nikdo, jen Crystalin stín a všichni si mě tak pamatovali . Je mi jedno že jsem přišla o Crystal a o své přátele kteří raději drželi s Crystal, protože ona je královou masek a přetvařování. Obarvila jsem se na fialovo, změnila jsem styl oblékání, změnila jsem líčení, abych se cítila příjemně, jako dáma která prochází se vztyčenou hlavou uprostřed chodby s velikou bublinou která jí pohltila. Bublina odrazuje vše zlé, všechny pomluvy, zlé narážky, ale občas to na mě padne. Že možná nejsem ladná dáma která chodí jako víla a hlásek má jemný. Divám se do zrcadla a říkám si, co jsem? Jak mě vnímají ostatní? Je to klíč k mému pravému já? A co když se mi nebude líbit co si o mě myslí? Nejsem víla! Jsem spíše buldozer který do všeho vráží! Jsem mohutná holka jejíž chůze jde slyšet na míle daleko. Nejsem ladná jsem dřevo! Vidím před sebou jídlo, a nemůžu se přestat ovládat, cítím prázdnotu kterou může zaplnit jen teplo. Pára teplého ohřátého jídla se mnou tancuje a vede mě blíž a blíž , nemůžu přestat jíst, i když mě to nenaplňuje. Podívám se dolu talíř je prázdný, zřírá mě pocit vinny. Jsem slaboch, nemůžu se přestat litovat, chodím od místnosti k místnosti. Je mi zle, něco uvnitř mě umírá. Utíkám na záchod strčím si prsty do krku a pak... Vrátila jsem čas, nic jsem nesnědla tu chybu jsem neudělala. Jsem pořád dívka kterou jsem ze sebe vytvořila. Jsem dívčí ideál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. března 2015 v 8:03 | Reagovat

Znie to zaujímavo. Myslím, že podobné pocity má z času na čas každé dievča, ktoré sa ideálom snaží byť. Alebo sa aspoň snaží byť niekým iným.. niekým kým nie je no predsa chce byť.

2 Yuna Yuna | Web | 29. března 2015 v 11:18 | Reagovat

Velmi zajímavé O: Jen mě trocha vadilo to opakování Crystal ve druhém odstavci, osobně bych to nahradila jinými slovy :D ale možná to tak přijde jen mně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama