Motivace X Demotivace Zbavte se zátěže a najděte svou cestu

9. února 2017 v 22:32 | Sora Serenity |  Uvahy
Sednou si do kavárny,do hospody na pivo do kina s přáteli a nebo jen tak doma vyvádět blbosti s bráchou. To jsou věci které mě teď zajímají, na co se vždy těším nebo co mě motivuje něco změnit ve svém životě, protože se kolem mě pohybují lidé úspěšní. Nemyslím kariérně úspěšní, ale úspěšní ve svém životě, co se týče neustálého úsměvu, žádná demotivace, žádná sebelítost. Neustálé kroky kupředu k tomu co je baví a duševně naplňuje...

Chvíle strávené s přáteli a rodinou považuji za ty nejdůležitější...

Ovšem pohybuji se kolem lidí, kteří si neustále stěžují jak těžký život mají nebo jaké přes jaké životní nesnáze se museli dostat aby byli takový jaký jsou teď.
( Jinými slovy, obhajují své nedostatky, tím co se danému človíčku v životě událo)

Proč se obhajovat? Záleží na motivaci, pokud chcete něco na sobě změnit a je to možné no tak dobře! Ale pokud nechcete tak se s tím musíte naučit žít.Nedostatky to je to co nás dělá vyjímečnými,přirozenými a pro některé krásnými. Není důležité na sobě měnit nedostatky ale důležitější je žít s nimi. Je něco obdivuhodnějšího než sebevědomý člověk?^^

Uhm, teď jsem trochu odbočila od tématu. ...

Tím jak mi sdělují, jak je vše na nic na co se snažit. Jak jsou na dně, a jejich problémy jsou nevyřešitelné. Dokáže mě to pěkně demotivovat v lajnování mé budoucnosti nebo v tom si jakkoliv zpříjemnit život..

Rada pro čtenáře
Když byl můj starší bratr v Mexiku,potkal tam plno zajímavých lidí.
Jeden z nich byl jeho kamarád s manželkou, oba pochází z Kolumbie.Už si přesně nepamatuji na jejich věk, když mi ho bratr sděloval, ale mohl se pohybovat kolem čtyřiceti let a na čtyřicet let vypadali opravdu perfektně.Opálení, usměvavý, bez vrásek s nádherně udržovanou postavou. ( Dobře přiznávám že to z poloviny může být tím, tropickým životem..)Bratr se prostě musel zeptat "Jak je to možné?".

Dostal odpověď že většina problémů které člověk řeší jsou pseudo a časem zmizí. Proč se tedy stresovat?


Můj bratr anomálie sama o sobě. Ke všemu přistupuje spíše roboticky, nebo s obrovským nadhledem. Je cílevědomý, sebevědomý není stydlivý a co se týče práce a přátel je úspěšný.


Marek 26 let
Odjakživa se motivuji sám. Dám si cíl který rozložím na malé krůčky, a z každého splněného krůčku se raduji.


Uvědomte si že to že jak přistoupíte k jedné věci, tak budeme přistupovat ke všem. Nenechte vaše slabé a nešťastné já aby vám lajnovalo budoucnost...


 

Jsi na vodítku kámo!

27. ledna 2016 v 1:42 | Sora Serenity |  Uvahy
Whats up bitches?
( Ohh tohle jsem tak dlouho nenapsala!)

Je jasné,že koukáním do zdi žádnou inspiraci nedostanete.Akorát, že co jsem měla dělat? Nemocná jsem už dva týdny a i kdybych byla zdravá, tak se venku nic neděje. A proč? Protože mé město vypadá jako by si prošlo zombie apokalypsou. ( Vážně venku není ani živáčka)

Rozhodla jsem se tedy zapátrat ve své paměti a vykopat na povrch to co mě nejvíce tíží....

Od malička jsem byla submisivní. Podřizovala jsem se cizím názorům a dbala o blaho ostatních. Z toho vyplývá že sama sobě jsem byla ukradená... To ale není až takový problém jako to, že když se na vás ta druhá osoba upne. Začne být hysterická,když jdete někam bez ní nebo když se více bavíte s druhou osobou . Vaše pravidla jsou jednostraná jedna osoba vám je diktuje a vy se jimi řídíte.

A co to tedy znamená? JSI NA VODÍTKU KÁMO!!

Já jsem na vodítku byla celkem dvakrát (Ano i po první zkušenosti se dá do toho zpátky spadnout)Když jsem se prvního vodiče zbavila přišel druhý. Ne ,že by za to ti lidé mohli, určitě nepobýhají po městě s kouzelným proutkem a nekřičí na random lidi " TEĎ SE ZMOCNÍM TEBE MHAHAHAH!" Vodič ovšem tu osobu nevidí jako rovnoceného partnera, ale jako někoho o koho se musí postarat, nebo někoho kdo je na tolik hloupý ,že si neuvědomuje jak by se mohl bránit.

Vodičovo chování je
- Ponižuje vás před větši skupinou lidí
+ Kdykoliv vás poníží někdo jiný, vodič se do něj okamžitě pustí.
- Bez vodiče žádné styky s přáteli možné nejsou
- Vaší životní náplní je řešení vodičových osobnich problémů
+ Pokud je (A to obvykle vodič bývá) členem vyšího společenského žebříčku, tak automaticky jdete nahoru s ním.

Přemýšlejte nad tím, jestli se opravdu chcete stát něčí loutkou. Vždyť každý z nás je jedinečný a svým způsobem nádherný, proč takhle marnit svou osobnost a dělat někomu stín?

Pokud jste se rozhodli se z vyjmout z vodičových spárů, mám tady pár rad.

Asi ten nejrychlejší způsob jak se dostat z vodičového vlastnictví je přerušit kontakt.Pokud situace není extra vážná tak je vodič váš kamarád od kterého potřebujete odstup, ne monstrum které musíte zavrhnout.

Takže tady máme druhou alternativu podle které postupuji já.


Obvykle vám s takovou situací pomůže kamarád se kterým si hodně rozumíte. ( Pozor ať se taky z něj nestane vodič!)


Nebojte se vodičovi vzbouřit! Důležité je aby viděl ,že má co dočinení z rovnoceným protivníkem.

Opravdu důležitá je změna chování.Pokud se stále budete chovat jako by jste byli něco míň, tak vás nebude respektovat.

Není na škodu říci jak se v jeho přítomnosti cítite..


Tohle bylo z mé strany vše, takže se loučím. Jsem amater, proto mé rady berte s rezervou...

Peace out BITCHES!



Lanterns World

17. listopadu 2015 v 0:32 | Sora Serenity |  Básničky
Den co den jsem létala ve výšinách, pak přišel myslivec a sestřelil mě dolů.

Maminka mě pohádkami krmila,
noc co noc.
I přesto to co jsem živě vídala,
nebylo pro to mě moc.

Bílou solí jsem si značila cestu ven,
také písně jsem si zpívala.
Než jsem zjistila že je to jen sen,
jsem v noci zaklínadla pronášela.

Měsíc ozařoval bílou sůl,
která časem zčernala.
Snila jsem o nocích bez nočních můr,
a tak noc bezesná začala.

Černou sůl jsem do vody házela,
skalky se barvily do černa.
Bílé myšlenky jsem mívala,
když pro mě zářila lucerna.


Bledá ryba se na mě zdola dívá,
ryba co nikdy neplave.
Změnila se v ženu co je velmi lstivá,
rudé rty a vlasy popelavé.

Žena již na mě vrhala stín,
s anděli den co den soupeří.
Chladná jak zahrada bez květin,
prochází mi hlavou, krkem i páteří.

Chytla mě za ruku,
k výšinám mě nese.
Slyším svého srdce tluku,
když tělo se mi třese.


Oblohu lampiony zdobí,
pojí se v kouzelnou říši.
Vítr světélka čiperně zlobí,
a já se nesu k lampionové výši.

Vidím plno barev a záři,
město dosud neobjevené.
Chladná žena má úsměv na tváří,
že mě dovedla na místo vyvolené.

Zadívám se na její hnědé oči,
musím jí hned políbit.
Díky ní se můj svět zase točí,
lampionový svět se musí všem zalíbit.


Obrázek z (wallpaperswide.com)
 


Nech jí odejít...

9. května 2015 v 3:14 | So3ra^^ |  Básničky
Má mysl bojuje,
Srdce se brání.
Láska mě spojuje,
mozek mě nezachrání.

Jsem osamocený poutník,
který měl svou cestu,
Stejně jako doutník,
jsem zhasla po jediném gestu.


Jsem loutka,
které odstřihli provázky,
Jsem jako skautka,
co nedokáže žít bez lásky.

Jsem vánek,
nevím jakým směrem vanout mám,
Jako kupa stránek,
všechny kapitoly života znám.

Teď jsem na černém poli,
plný ostnatých stromů.
Musím to snést ačkoli,
bych už chtěla jít domů.

Vystojím cestu,
plnou překážek,
Už bez trestu,
zklamání a urážek.

Hlavu zvednu,
vysměju se temnotě,
Do dobroty světa pohlédnu,
nebudu žít v samotě.


Prostor pro myšlenky

29. dubna 2015 v 21:35 | So3ra^^ |  Uvahy
Tenhle článek obsahuje :
plavecké metafory
Smutnou náladu
Cestu ke světlu

Písmena se vznáší nad papírem , snaží se spojit a stát se něčím neobyčejným..

Whats up bitches?

Jak se neustále ženeme za něčím novým, tak nejsme schopní se zastavit a vzpomínat jaké byli naše začátky. Naše první krůčky, slova , nástup do první třídy, čtení, psaní, počítání, jízda na kole a plavání. Je legrační že zmiňují právě plavání, jelikož plavání miluji a je to pro mě ta chvíle, kdy můžu vypnout a soustředit se na to ticho kolem sebe. Ale ne vždy bylo pro mě plavání odpočinkovou záležitostí. Představte si, že neumíte plavat a někdo vás hodí do hluboké vody, je jasné, že půd sebezáchovy je silný a budete kopat rukama a nohama, aby jste se udrželi. Vyrovnávání se, ze špatnými událostmi docela plavání připomíná....

Život je plný nádherných a úžasných věcí, vzpomínek u kterých si přejeme aby trvaly navždy. Naopak je i plný strastí a překážek. Za tu dobu co jsem tady,jsem si podle svých postřehů sedmnáctiletého dítěte ( Ano stále se ještě beru za dítě) stačila všimnout jak to tady chodí. Když jste zamilovaní svět je nádherný, cítíte se nad věcí. Naprosto nic vás netíží. Nejhorší je, když je láska to, co vás jediné drží nad vodou. Potom když vám ta osoba ublíží a opustí vás, odebere vám tím záchranný kruh a vy se začínáte topit. Když víte že to svámi jde ke dnu, tak rozhazujete rukama, kopete nohama hlavně aby jste byli stále na hladině, i když je to prohraný boj. Prožíváte milion pocitů najednou a nedá se jich zbavit. Nedá se zbavit té kotvy, která vám byla přidělena aby jste jí vláčeli po zbytek vašeho života. Nakonec to vzdáváte noříte so hlouběji a hlouběji do vody. Ruce vám sahají po slunečním svitu který už nikdy neuvidíte.Vaše síly jsou konce , dochází vám dech.. Když se vám dostane prostor k myšlenkám, uvědomíte si, že tenhle pád vody patří mezi překážky které vám život dává proto aby z nás byli silní bojovníci a pro vítěze tady je odměna. K životu patří zlomené srdce, rozbitá kolena a krvácející se duše. Když tohle nebudeme prožívat, budeme jen nezkušené děti které nevědí jaký svět doopravdy je. Odrážím se ode dna a čekám až zase někdy uvidím sluneční svit, úžívám si každou chvíli k cestě na výsluní. Musím bojovat sama pro sebe. Musím bojovat a nechat jí jít...

Peace out and ROCK ON bitches!


Chuunibyou demo Koi ga Shitai!

13. dubna 2015 v 21:36 | So3ra^^ |  Anime
Whats up bitches?

Soo dneska jsem si pro vás připravila recenzi na mé nejoblíbenější anime Chuunibyou demo Koi ga Shitai! Ano mám kuráž si vybrat jen jedno anime mezi mé nejoblíbenější!
Klikni na celý článek!

I'm a blonde, so excuse me. I'm a blonde, I get crazy. ^^

10. dubna 2015 v 16:17 | So3ra^^ |  Diary
Whats up ... ergh ._. vždyť už to znáte. -.-
Ale stejně to napíšu Whats up bitches!

Asi si říkáte proč jsem rozhodla na blog psát takové shity. Jako třeba že jsem blond , ( hmm to bude tou barvou) . Tím nechci říct že bych proti blondýnám něco měla. (Soroo to už si nevyžehlíš )
Ale aby jste si nemysleli že těď na blog budu jen přidávat tyhle " novinky" Které nikoho nezajímají, tak se budu snažit zveřejnit ještě nějakou básničku a do konce víkendu mžná zvládnu nový Teen Idle.

Dny plynou a Sora zůstává stejná ^^

7. dubna 2015 v 20:18 | So3ra^^ |  Mé zbytečné kecy
Whats up bitches?
Mí návštěvníci si určitě všimli, že jsem stálá asi jako počasí v posledních dnech. Ne vážně! Nemůžu se dočkat letních prázdnin až si postavím sněhuláka!^^ I když bych raději zaplnila prázdné místo na mém blogu tím, že budu bez cílně blábolit o počasí, místo toho abych měla výčitky svědomí že jsem se na vás všechny vykašlala. No co, co jsem si nadrobila....eh však to znáte. Bohužel nejsem zodpovědná co se týče psaní na blog, nebo komentování článků mých AFFS.Proto jsem se rozhodla učinit pár změn.
Klikni na celý článek^^

Teen Idle I

22. března 2015 v 21:50 | So3ra^^ |  Povídky
Každá dívka má svůj vzor a její sen je, aby její pravé já odvál vítr a její nové já bylo přetvořeno podle toho jaká chce být sama. Postava, vlasy, obličej, charakter nic nesmí zůstat tak jak to je doposud. Žijeme ve světě plastových bárbín, kde je faleš na dením pořádku. A proč vlastně? Copak se bojíme ukázat svou pravou tvář? Máme zapotřebí nosit masky a chovat se tak, jak je žádáno aby jste se chovali? Jako dílek do skládačky společnosti. Teď asi říkáte, že já jsem ta která vybočuje z řady a poučuje lidi o svých chybách. Pravda je taková že patřím mezi ně, mezi pózery, kteří své pravé já ještě ani nenašly. Co jsem se přestala bavit se svou nejlepší kamarádkou Crystal, jsem nasadila ledovou masku a začala jsem být dívkou kterou všichni chtěli abych byla. Dříve jsem nebyla nikdo, jen Crystalin stín a všichni si mě tak pamatovali . Je mi jedno že jsem přišla o Crystal a o své přátele kteří raději drželi s Crystal, protože ona je královou masek a přetvařování. Obarvila jsem se na fialovo, změnila jsem styl oblékání, změnila jsem líčení, abych se cítila příjemně, jako dáma která prochází se vztyčenou hlavou uprostřed chodby s velikou bublinou která jí pohltila. Bublina odrazuje vše zlé, všechny pomluvy, zlé narážky, ale občas to na mě padne. Že možná nejsem ladná dáma která chodí jako víla a hlásek má jemný. Divám se do zrcadla a říkám si, co jsem? Jak mě vnímají ostatní? Je to klíč k mému pravému já? A co když se mi nebude líbit co si o mě myslí? Nejsem víla! Jsem spíše buldozer který do všeho vráží! Jsem mohutná holka jejíž chůze jde slyšet na míle daleko. Nejsem ladná jsem dřevo! Vidím před sebou jídlo, a nemůžu se přestat ovládat, cítím prázdnotu kterou může zaplnit jen teplo. Pára teplého ohřátého jídla se mnou tancuje a vede mě blíž a blíž , nemůžu přestat jíst, i když mě to nenaplňuje. Podívám se dolu talíř je prázdný, zřírá mě pocit vinny. Jsem slaboch, nemůžu se přestat litovat, chodím od místnosti k místnosti. Je mi zle, něco uvnitř mě umírá. Utíkám na záchod strčím si prsty do krku a pak... Vrátila jsem čas, nic jsem nesnědla tu chybu jsem neudělala. Jsem pořád dívka kterou jsem ze sebe vytvořila. Jsem dívčí ideál.

Sebepoškozování

3. ledna 2015 v 4:38 | So3ra^^ |  Uvahy
Proslov na úvod

Jako první bych chtěla říct , že se nezastávám lidí kteří tohle ze sebou provádí. Jen chci říct že s určitým druhem téhle skupiny soucítím a chápu proč dělají to co dělají. Nechápu lidi kteří komentují tuhle situaci dřív , než si zjistí jaké má ta osoba co se řeže pocity.



Kam dál