Motivace X Demotivace Zbavte se zátěže a najděte svou cestu

9. února 2017 v 22:32 | Sora Serenity |  Uvahy
Sednou si do kavárny,do hospody na pivo do kina s přáteli a nebo jen tak doma vyvádět blbosti s bráchou. To jsou věci které mě teď zajímají, na co se vždy těším nebo co mě motivuje něco změnit ve svém životě, protože se kolem mě pohybují lidé úspěšní. Nemyslím kariérně úspěšní, ale úspěšní ve svém životě, co se týče neustálého úsměvu, žádná demotivace, žádná sebelítost. Neustálé kroky kupředu k tomu co je baví a duševně naplňuje...

Chvíle strávené s přáteli a rodinou považuji za ty nejdůležitější...

Ovšem pohybuji se kolem lidí, kteří si neustále stěžují jak těžký život mají nebo jaké přes jaké životní nesnáze se museli dostat aby byli takový jaký jsou teď.
( Jinými slovy, obhajují své nedostatky, tím co se danému človíčku v životě událo)

Proč se obhajovat? Záleží na motivaci, pokud chcete něco na sobě změnit a je to možné no tak dobře! Ale pokud nechcete tak se s tím musíte naučit žít.Nedostatky to je to co nás dělá vyjímečnými,přirozenými a pro některé krásnými. Není důležité na sobě měnit nedostatky ale důležitější je žít s nimi. Je něco obdivuhodnějšího než sebevědomý člověk?^^

Uhm, teď jsem trochu odbočila od tématu. ...

Tím jak mi sdělují, jak je vše na nic na co se snažit. Jak jsou na dně, a jejich problémy jsou nevyřešitelné. Dokáže mě to pěkně demotivovat v lajnování mé budoucnosti nebo v tom si jakkoliv zpříjemnit život..

Rada pro čtenáře
Když byl můj starší bratr v Mexiku,potkal tam plno zajímavých lidí.
Jeden z nich byl jeho kamarád s manželkou, oba pochází z Kolumbie.Už si přesně nepamatuji na jejich věk, když mi ho bratr sděloval, ale mohl se pohybovat kolem čtyřiceti let a na čtyřicet let vypadali opravdu perfektně.Opálení, usměvavý, bez vrásek s nádherně udržovanou postavou. ( Dobře přiznávám že to z poloviny může být tím, tropickým životem..)Bratr se prostě musel zeptat "Jak je to možné?".

Dostal odpověď že většina problémů které člověk řeší jsou pseudo a časem zmizí. Proč se tedy stresovat?


Můj bratr anomálie sama o sobě. Ke všemu přistupuje spíše roboticky, nebo s obrovským nadhledem. Je cílevědomý, sebevědomý není stydlivý a co se týče práce a přátel je úspěšný.


Marek 26 let
Odjakživa se motivuji sám. Dám si cíl který rozložím na malé krůčky, a z každého splněného krůčku se raduji.


Uvědomte si že to že jak přistoupíte k jedné věci, tak budeme přistupovat ke všem. Nenechte vaše slabé a nešťastné já aby vám lajnovalo budoucnost...


 

Lanterns World

17. listopadu 2015 v 0:32 | Sora Serenity |  Básničky
Den co den jsem létala ve výšinách, pak přišel myslivec a sestřelil mě dolů.

Maminka mě pohádkami krmila,
noc co noc.
I přesto to co jsem živě vídala,
nebylo pro to mě moc.

Bílou solí jsem si značila cestu ven,
také písně jsem si zpívala.
Než jsem zjistila že je to jen sen,
jsem v noci zaklínadla pronášela.

Měsíc ozařoval bílou sůl,
která časem zčernala.
Snila jsem o nocích bez nočních můr,
a tak noc bezesná začala.

Černou sůl jsem do vody házela,
skalky se barvily do černa.
Bílé myšlenky jsem mívala,
když pro mě zářila lucerna.


Bledá ryba se na mě zdola dívá,
ryba co nikdy neplave.
Změnila se v ženu co je velmi lstivá,
rudé rty a vlasy popelavé.

Žena již na mě vrhala stín,
s anděli den co den soupeří.
Chladná jak zahrada bez květin,
prochází mi hlavou, krkem i páteří.

Chytla mě za ruku,
k výšinám mě nese.
Slyším svého srdce tluku,
když tělo se mi třese.


Oblohu lampiony zdobí,
pojí se v kouzelnou říši.
Vítr světélka čiperně zlobí,
a já se nesu k lampionové výši.

Vidím plno barev a záři,
město dosud neobjevené.
Chladná žena má úsměv na tváří,
že mě dovedla na místo vyvolené.

Zadívám se na její hnědé oči,
musím jí hned políbit.
Díky ní se můj svět zase točí,
lampionový svět se musí všem zalíbit.


Obrázek z (wallpaperswide.com)

Nech jí odejít...

9. května 2015 v 3:14 | So3ra^^ |  Básničky
Má mysl bojuje,
Srdce se brání.
Láska mě spojuje,
mozek mě nezachrání.

Jsem osamocený poutník,
který měl svou cestu,
Stejně jako doutník,
jsem zhasla po jediném gestu.


Jsem loutka,
které odstřihli provázky,
Jsem jako skautka,
co nedokáže žít bez lásky.

Jsem vánek,
nevím jakým směrem vanout mám,
Jako kupa stránek,
všechny kapitoly života znám.

Teď jsem na černém poli,
plný ostnatých stromů.
Musím to snést ačkoli,
bych už chtěla jít domů.

Vystojím cestu,
plnou překážek,
Už bez trestu,
zklamání a urážek.

Hlavu zvednu,
vysměju se temnotě,
Do dobroty světa pohlédnu,
nebudu žít v samotě.

 


Prostor pro myšlenky

29. dubna 2015 v 21:35 | So3ra^^ |  Uvahy
Tenhle článek obsahuje :
plavecké metafory
Smutnou náladu
Cestu ke světlu

Písmena se vznáší nad papírem , snaží se spojit a stát se něčím neobyčejným..

Whats up bitches?

Jak se neustále ženeme za něčím novým, tak nejsme schopní se zastavit a vzpomínat jaké byli naše začátky. Naše první krůčky, slova , nástup do první třídy, čtení, psaní, počítání, jízda na kole a plavání. Je legrační že zmiňují právě plavání, jelikož plavání miluji a je to pro mě ta chvíle, kdy můžu vypnout a soustředit se na to ticho kolem sebe. Ale ne vždy bylo pro mě plavání odpočinkovou záležitostí. Představte si, že neumíte plavat a někdo vás hodí do hluboké vody, je jasné, že půd sebezáchovy je silný a budete kopat rukama a nohama, aby jste se udrželi. Vyrovnávání se, ze špatnými událostmi docela plavání připomíná....

Život je plný nádherných a úžasných věcí, vzpomínek u kterých si přejeme aby trvaly navždy. Naopak je i plný strastí a překážek. Za tu dobu co jsem tady,jsem si podle svých postřehů sedmnáctiletého dítěte ( Ano stále se ještě beru za dítě) stačila všimnout jak to tady chodí. Když jste zamilovaní svět je nádherný, cítíte se nad věcí. Naprosto nic vás netíží. Nejhorší je, když je láska to, co vás jediné drží nad vodou. Potom když vám ta osoba ublíží a opustí vás, odebere vám tím záchranný kruh a vy se začínáte topit. Když víte že to svámi jde ke dnu, tak rozhazujete rukama, kopete nohama hlavně aby jste byli stále na hladině, i když je to prohraný boj. Prožíváte milion pocitů najednou a nedá se jich zbavit. Nedá se zbavit té kotvy, která vám byla přidělena aby jste jí vláčeli po zbytek vašeho života. Nakonec to vzdáváte noříte so hlouběji a hlouběji do vody. Ruce vám sahají po slunečním svitu který už nikdy neuvidíte.Vaše síly jsou konce , dochází vám dech.. Když se vám dostane prostor k myšlenkám, uvědomíte si, že tenhle pád vody patří mezi překážky které vám život dává proto aby z nás byli silní bojovníci a pro vítěze tady je odměna. K životu patří zlomené srdce, rozbitá kolena a krvácející se duše. Když tohle nebudeme prožívat, budeme jen nezkušené děti které nevědí jaký svět doopravdy je. Odrážím se ode dna a čekám až zase někdy uvidím sluneční svit, úžívám si každou chvíli k cestě na výsluní. Musím bojovat sama pro sebe. Musím bojovat a nechat jí jít...

Peace out and ROCK ON bitches!


Sebepoškozování

3. ledna 2015 v 4:38 | So3ra^^ |  Uvahy
Proslov na úvod

Jako první bych chtěla říct , že se nezastávám lidí kteří tohle ze sebou provádí. Jen chci říct že s určitým druhem téhle skupiny soucítím a chápu proč dělají to co dělají. Nechápu lidi kteří komentují tuhle situaci dřív , než si zjistí jaké má ta osoba co se řeže pocity.



Hakunamatata!^^ (Jak dlouho mi to vydrží -.-")

27. prosince 2014 v 0:50 | So3ra^^ |  Básničky
Whats up bitches? Oficiálně píšu článek z nového notebooku ( Musím uznat že Ježíšek byl štědrý . Hlavně kvůli té přesnídávce kterou jsem mu nechala na stole LONG STORY!) Sice ještě není nový , ale já už jsem se rozhodla začít plnit jedno ze svých předsevzetí a to je pohřbít minulost a být šťastná! (Jak dlouho mi to vydrží ._.) Koho by to bavilo být neustále myslí někde jinde a přát si ulehnout k věčnému spánku , tahle EMO Sora už začíná unavovat a taky ostatní lidi o kolo a přece nebudu " Sedmnáctiletá-životem ztrápená" taková už jsem tři roky a stejně nikoho už mé Emo nálady nezajímají...
Klikni na celý článek^^


Naděje

18. prosince 2014 v 20:48 | So3ra^^ |  Básničky
Whats up?...Eh to je fuk -.-"
Snažila jsem se poslední týden komentovat a prohlížet články od svých Affs , jenomže nešlo být šťastná a přinutit se něco dělat. Bože díky za vánoční prázdniny! Dne 12.12 se stalo něco , co jsem si myslela že se stane až zá pár let... Myslela jsem si že Naděje se mnou zůstane až do té doby než bude stará , nemocná a já jí budu po boku v dobrém i zlém. Byla tak mladá , narodila se asi kolem léta v roce 2012. A proto už to nebudu zdržovat špatně se mi píše o věcěch které mě bolí..
Klikni na celý článek^^

Hollywood Undead-Bullet

9. prosince 2014 v 7:00 | So3ra^^ |  Básničky
Whats up bitches?
Nedávno jsem objevila písničku , která se mi zapsala do duše tak silně , že jsem udělala básničku na stejné téma.
Jedná se o píseň (jak jste si všimli v nadpisu -.-") Hollywood Undead-Bullet . Písnička je o muži který sedí na zábradlí a přemýšlí o sebevraždě , přeje si porušit fyzikální zákony vzlétnout , aby mohl opustit vše co ho tíží. Lepší bude když si originální překlad najdete. Myslím si , že tohle je jeden z příkladů proč u písní vnímat hlavně text.

Na zábradlí sedím,
houpu nohama.
Z okna hledím,
Po okolí se rozléhá siréna.

V jedné ruce držím láhev ginu ,
v druhé účty.
Skáču, jsem muž činu,
a od svobody mě dělí malé krůčky.

Krabička pilulek nepomáhá,
asfalt mi příjde měkký.
Svoboda mi příjde drahá,
nebudu tady strašit věky.

Podřezané zápěstí,
taky mě nevysvobodí.
životem dostávám pěstí,
skok ze zábradlí mě ze světa vyprovodí.

Máma už četla vzkaz,
slyším policejní sirény.
určitě má po zádech mráz ,
štěstí že jsou dveře zamčeny.

Přeji si umět létat,
létat do oblak.
prsty do mraků chci zaplétat,
chci být pamatován jako dobrák.

Jeden ze zábradlí pád,
a už jsem pryč.
Je to tím snad,

že mám po smrti chtíč.









Jo a nezapomeňte si o mě myslet , že jsem depresivní a nemocný magor. ^^

Peace out bitches! ^^


Nikdo si neváží toho co má..

1. prosince 2014 v 16:30 | So3ra^^ |  Básničky
Whats up bitches? Taky občas přemýšlíte nad tím proč si lidé neváží toho co mají? To je prosté! Mezi naší lidskost patří i to , že nás věci omrzí , věci a občas i lidé. Materialiosticky založení lidé si určitě potrpí na věcěch které jsou nové . A z takových lidí mají obchody plnou kapsu ^^. Nechci říct že jsem extra skromná , taky ukážu na každou drhou věc že jí chci , ale já si říkám k čemu to potřebuju? K ničemu , tak si najdu věc , po které až budu toužit tak si jí koupím. Maličkosti které dělají lidi šťastnýmijistě to může být láska , nebo přátelství , jenomže mám pocit že láska hlavně ubližuje než aby dělala radost! Mě dělá šťastnou to , když vidím že jsou lidé kolem mě šťastní . To je asi ta maličkost , ze které se raduju.
Tuhle básničku jsem složila proto aby si někteří uvědomili že peníze nejsou radost narozdíl od lásky , přátelství a pochopení.

Co je přátelství , a láska?
Když peníze nemám.
Je to pro chudé na oči páska,
proč život bohatých neznám?


Peníze jsou svoboda ,
Peníze jsou vše.
S nimi budu vévoda,
a nikdy mi nebude zle.

Budu si dělat co budu chtít,
vždy budu mít na chleba.
Už nebudu jen hloupě snít,
strach už nebude potřeba.

Všichni by mě obdivovali,
byl bych oblíbený.
můj majetek by mi záviděli,
byl bych milovaný.

Zlato se mi bude lesknout v dlaních,
drahokamy odpočívat v trezoru.
Budu šťastný ,
jak dítě na saních a před chudým život dám závoru.

Kdy to přestane být pouhý sen,
konečně budu šťastný.
Až zmizí měsíc a začne den.
a můj život bude jasný.


Už jsem se rozhodl,
vyloupím banku.
Můj sen mě nakopl,
získat pár franků.

Přicházím s maskou ,
Lidé okolo se mě bojí.
Jdu za svou láskou,
ale ochranka se na mě zbrojí.


Odcházím v poutech,
vstříc noční můře .
Utíkat po soudech,
kde bude hůře.

Měl jsem si vážit toho co mám,
peníze už pro mě nejsou nic.
Teď jsem na všechno sám,
Už si nikdy nebudu přát víc

Peace out bitches! ^^


Co pro mě znamená blog?

29. listopadu 2014 v 22:41 | So3ra^^ |  Uvahy
Můj svět , jako na dlani Tím myslím , že když máte myšlenky roztroušené po celé hlavě a za nic je nedokážete chytit. Zviditelníte je tady a vše co vás kdy napadlo , vše co jste kdy vyrobili , nakreslili, napsali , vyfotili bude tady. Můžete sledovat jak jste přemýšleli před rokem a vidět jak se zdokonalilo to v čem se tady reprezentujete. Tahle památka ( pokud blog nezrušíte samozřejmě) bude uchována , i když se na blog vykašlete. Když mi bylo třináct , tak jsem si založila blog o Winx (Jen se smějte! ^^), blog je stále ještě ještě zachován kvůli tomu , že jsem ho přenechala kamarádce která na něj už nechodí. Možná kdyby byl jen můj , tak už je dávno zrušený. Kvůli mému lehkomyslnému uvažování. Ale víte co? Kdybych dostala tu možnost teď tak ho nezruším! Ano sice má reprezentace tam byla chabá a gramatika přímo obludná ^^ heh , jenomže tohle jsem byla já , Sora z roku 2011.
Když si představím svůj svět , je to úžasné , že mohu někam utéct pře realitou, Jenomže když svůj svět vidím očima a ne myslí (ve formě blogu) tak se cítím , tak jako kdybych všechno splnila. Všechny mé myšlenky jsou seskupeny na jednom místě a to je to , co je základ toho co po blogu žádáte .
Vaše práce je oceněna Nejvíce pohádkový pocit , je ten když u vaše článku je zanechán alespoň jeden komentář s názorem na to co právě z vaší mysli vyšlo. Když je vaše dílo oceněno , máte pocit že to co děláte není zbytečný a ještě k tomu vás to baví. Pochvala dokáže nejen pohladit na sdrci ale i postrčit dále a zvýšit sebevědomí samotného autora , který si dřív nemusel myslet že to , čím se zabývá mu jde , nebo snad že to nemá smysl. Někteří z vás říkají že , blog si založili kvůli sobě a ne kvůli návštěvnosti. Nenarážím snad na to , že mě jde o návštěvnost , jenomže blog bez komentářů mi bez urážky příjde , jako kráčet po cestě bez cíle. Přeci když nestojíte o návštěvnost , o někoho kdo vás podpoří v komentářích , tak proč píšete veřejně? Kdyby jste opravdu o návštěvnost nestáli , tak si si články píšete leda tak do sešitu. (A teď se do mě pusťe ^^)
Kritika vás nepotopí ale zdokonalí Jak už jsem zmíňila , tak komentáře vás mohou potěšit a nebo na vás může čekat kritika ze které se můžete poučit. Rozdíl mezi kritikou a hatem vysvětlovat doufám nemusím , jelikož je naprosto zřejmý a můžete si ho zjistit díky videím nebo článcích. Když vám někdo napíše , že článek se mu moc nelíbil a že bylo nejlepší změtit pár věcí. Tak nevěště hlavu a pokud to nejsou věci které by vám ohrozili váš styl blog , tak proč autora komentáře nepotěšit? A sami zjistíte , že když budete opravovat chybyčky na které jste upozorňováni , tak se postupem času budete posunovat dál a dál. Ovšem že pokud se kritika bude týkat něčeho , co zmenit prostě nechcete tak to nedělejte. To nebylo potřeba zmiňovat ( I když už jsem to udělala -.-") Za lidi co vám dávájí pochvalu nebo kritiku buďte vděční. Lidi co jsou vaši přátele nebo známí které vidíte mimo počítač se vám většinou budou snažit zalíbit a pravý názor vám neřeknou. Kdežto tady je možnost anonymyty , která se na internetu používá hromadně často. Naslouchejte kritikám a časem jich bude méně a budou přibývat pochvaly.

"Nejdříve je třeba se naučit tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život"
Ernest Hemingway

Peace out bitches! ^^


Kam dál